Dulí sny

Mám za sebou perný víkend....
Mnoho lidí si myslí, že Dula je taková ta paní co kecá zdravotníkům do práce....
Já vnímám svou práci Duly jako péči o ženu- hladit ji, masírovat, otírat čelo, vysvětlovat ji co se děje, být ji oporou v danou chvíli, dodat ji kuráž, když má strach a být po jejím boku, když vše krásně šlape... Nesoudím ji, nemanipuliji s ní... Jen pomáhám...
Mnoho lidí si myslí, že má práce spočívá v tom, že jezdím k porodům a beru za to fůru peněz..
Já svou práci vnímám jako poslání, které je opravdu velmi časově náročné, a platově bych rozhodně raději brala pravidelný příjem prodavačky za kasou, než nepravidelný příjem duly, z kterého se rozhodně nedá uživit...
Porod je jen třešnička na dortu, protože s onou ženou se setkávám několikrát už před porodem, řešíme spolu nejen její těhotenství, ale třeba i rodinnou situaci, zázemí... Řešíme traumata z předchozích porodů a ladíme se na nově příchozí děťátko...
Ženy které doprovázím mi velmi přirostou k srdci a vnímám je téměř jako svou rodinu... Jsou mou součástí velmi dlouhou dobu před porodem i po něm...

Někdy se stane, že dulu osloví ženy s podobným termínem a toto se stalo i mě před pár měsíci...
Nejdříve mě oslovila kamarádka s termínem porodu 30.11. první porod měly moc hezký, docela rychlý. Při porodu mě chtějí hlavně jako podpůrnou osobu, někoho na koho se můžou obrátit, kdyby se jim nezamlouvala služba v porodnici.
Druhá žena mě osloví na podzim, s  termínem asi 12.12. Na rovinu jí říkám, že mám ženu, která mě oslovila před ní a domlouváme se na možných variantách, když bych nemohla...
Ke konci listopadu mám nervy na pochodu... nebývá mi dobře od žaludku a když usínám hlavou se mi honí myšlenky, že obě můžou porodit zároveň...
Posledních pár dní mi obě nezávisle na sobě píšou jak se porod chystá, setkávám se s nimi a zjišťuji, že opravdu možná ta, která má rodit později, porodí snad ještě dříve než ta s dřívějším termínem a ta s dřívějším termíem si zatím pěkně přenáší.
Večer, když mi obě napíšou že mají silné poslíčky, ale zatím nepravidelné, domlouvám po smskách zástupnou dulu Věrku, zda by byla ochotná jet do Ústí nad Orlicí (cesta od nás trvá hodinu a půl) kdybych já musela jet k té první mamince... Věrka souhlasí a mě trochu padá kámen ze srdce, ale stejně dál mám takový tíživý pocit...
Celou noc se mi zdají hororvé groteskní sny, jak jedeme s dulou Věrkou dodávkou před dům ve Svitavách a tam číháme na začínající porod. Celou noc spíme v té dodávce a třeseme se zimou, ale porod se nakonec nekoná... Ani nevím jak ten sen dopadl... Ale ráno mě dost pobavil:-) Naštěstí tuto noc jsme ani jedna nevyjela..
O pár nocí dál, porod ženy s pozdějším termínem opravdu začíná, pěkně se rozbíhá, a když se porodní kontrakce zpravidelní a zkracují domlouváme se, že vyjedou ze Svitav do Ústí a já vyjedu asi hodinu po nich a po vyšetření mi dají vědět jak celá situace vypadá.
Přerušený spánek mi nedá spát (možná i proto, že jsem asi před 20 minutami omdlela v koupelně vlivem asi toho jak jsem rychle vyskočila z postele když mi zazvonil telefon) Bouchla jsem se do hlavy a hůř se mi dýchá, asi mám nízký tlak, ale panáka si dát nemůžu... Tak aspoň čichám k rozmarýnu, který tlak zvyšuje.) Pomalu se chystám, nějaké zkušenosti už mám a tak je mi jasné, že to žádná rychlovka asi nebude ( i když předchozí porod jsem skoro nestihla, a taky mi připadalo po telefonu, že se jen rozbíhá:-)
Asi po hodině vyrážím na cestu. Zhluboka dýchám, protže se necítím uplně ok a  mám před sebou hodinu dvacet noční jízdy...
Když jsem 10 km před Ústím, zvoní mi telefon a v něm manžel od oné maminky, že porod je pomalý, tak ji nabídli injekci a jde si lehnou... Hmhm..., tak přemýšlím, dovnitř mě asi nepustí, není ještě na porodním pokoji... tak jsem navrhla ať se prospí a já počkám v autě, a kdyby mě potřebovali a porod se rozjel ať mi dají vědět a hned přijdu...
Dochází mi, že to může být za hodinu, ale taky až druhý den...
Tak co si myslíte jak to dopadlo...
Tak jsem zajela před porodnici, zalezla dozadu do mého fiata, zjistila, že nemám spacák, který jsem týden předtím vyndala synovi na skautskou výpravu, a že tam mám jen dvě deky, které jsem vezla domů na vyprání z masáží, ale naštěstí je z auta zapoměla  vyndat...
Zima je hrozná, zabrat nemůžu... A v pět ráno mi to dochází a vybavuji si sen z nedávné noci, ten s tou dodávkou... A nahlas se směju...:-)
A jak to celé dopadlo? No vezmu to ve zkratce, o půl 6 jsem to vzdala, a jela zpátky domů, oné ženě jsem napsala omluvnou smsku s odkazem ať volají domluvené Věrce, že to dál už nedám.. A kdyžtak ji vystřídám druhý den... Stálo mě to velkou odvahu a sebepotlačení vlastního ega, že zvládnu vše...
A jak to dopadlo s těmi termíny? Obě děti se narodily v téměř stejnou chvíli... Jedno v Ústí nad Orlicí po dlouhém porodu si vybralo cestu Císařským řezem a druhé se rozhodlo překvapit rodiče cestou do porodnice překotným porodem, který byl vlastně nakonec ale velmi šetrný...
A jaké jsou tedy ty dulí sny?
Divoké, stejně jako její práce...
Ať máte klidné noci....